Benátky - prohlídka města
Mezi rameny Velkého kanálu
Je to oblast na západ od náměstí sv. Marka a na jih od nádraží. Centrem této oblasti je náměstí Campo dei Frari, kde jsou nejvýznamnější památky této části Benátek.
Především je to kostel S. Maria Gloriosa dei Frari, který postavili v letech 1338 - 1443. První kostel zde byl ale vybudován již v letech 1250 – 1338 františkáni. Jeho 83 metry vysoká věž je z lete1361 - 1369. Je to druhá nejvyšší kampanila ve městě. Kostel vždy patřil k nejvýznamnějším ve městě. Interiér ohromí velikostí a hodnotnými uměleckými díly, mezi nimiž jsou i mistrovské kousky Tiziana a Giovanni Belliniho a socha od Donatella. Pohřbívali tu nejváženější osobnosti Benátek, jejichž náhrobky vytvořili přední umělci města. V levé boční lodi se nachází náhrobek sochaře A. Canovy, který vytvořili jeho žáci, dále náhrobek renesančního umělce J. Pesara, náhrobek skladatele C. Monteverdiho a náhrobek Tiziana v pravé boční lodi. Z významných uměleckých děl se zde nachází socha renesančního umělce Donatella ve Florentské kapli, slavný Tizianův obraz Nanebevstoupení Panny Marie na hlavním oltáři, Tizianův obraz Madony z let 1519 - 1526 na levém bočním oltáři hlavní lodi.
Na malém náměstí Campo San Rocco stojí kromě slavné Scuoly Grande di San Rocco také kostel
San Rocco. Navrhl jej Bartolomeo Bon v roce 1489. Interiér se pyšní Tintorettovými malbami
v kněžišti, které znázorňují příběhy ze života sv. Rocha.
Scuola Grande di San Rocco byla postavena ve stylu benátské renesance v letech 1524 - 1560.
Jejím největším pokladem je 30 velkých obrazů od Tintoretta. Scuole byly výlučně benátské
instituce. Vznikaly hlavně ve 13. století jako nekonfesijní bratrstva starající se o chudé
společenské vrstvy, stavy a etnické menšiny. Některé zbohatly a utrácely vysoké částky za budovy
a obrazy často na úkor těch, kterým měly pomáhat.
Scuola Grande byla založena na počest sv. Rocha, který zasvětil svůj život nemocným, a začala
působit jako charitativní instituce pečující o choré. Finance na její výstavbu pocházely z
velké části z darů Benátčanů, kteří věřili, že sv. Roch je ochrání před morem. Scuola se záhy
stala jednou z nejbohatších ve městě. Zakázku na výzdobu stěn a stropů získal v roce 1564
Tintoretto. Jeho rané malby, první z více než padesáti, které zanechal ve Scuolle, se nalézají
v malé Sale dell’Albergo vedle horního sálu. Jeho pozdější malby jsou k prohlédnutí v sálu v
přízemí hned vedle vchodu. Cyklus, který se zde v přízemí nachází, ztvárnil Tintoretto ve svých
šedesáti letech (1583 - 1587). Tvoří jej osm obrazů líčících život Panny Marie. Výjevy Panna Maria
egyptská, Maří Magdalena a Útěk do Egypta jsou pozoruhodné svým klidem. Nejlépe jej ztělesňuje
osamoceně rozjímající Panna Maria na prvním z nich.
Na náměstí Campo San Pantalon stojí kostel San Pantalon z let 1668 - 1686. Nejvíce upoutá malovaný
strop, který zahrnuje celkem 40 výjevů z umučení a apoteózy lékaře sv. Pantalona. Gian Antonio
Fumiani na nich pracoval 24 let (1680 – 1704), ale potom údajně spadl z lešení a zabil se.
Ulicemi čtvrti Dorsoduro
Čtvrť Dorsoduro dostala jméno podle pevného půdního podloží, na němž leží (dorsoduro znamená
„tvrdý hřbet“). Západní část, ostrov Mendigola, byla osídlena o několik staletí dříve, než byla
v roce 828 založena osada Rialto. Původní obyvatelé se postupně usadili na dalších šesti
ostrovech. Východně od Accademie vypadá Dorsoduro krásně a klidně – stinná náměstí
a malebné paláce bohatých Benátčanů a cizinců. V prvních desetiletích 20. století si toto místo
oblíbili britští emigranti, kteří chodívali do anglikánského kostela sv. Jiří na Campo San Vio.
Krásné jsou zvláště výhledy na otevřenou lagunu z východního výběžku blízko kostela Santa Maria
della Salute a ze Zattere přes ostrov Giudecca. Srdcem je Campo Santa Margherita, největší
otevřené prostranství v této oblasti Benátek. Na náměstí neustále panuje čilý ruch, zejména však
odpoledne, kdy jsou otevřeny stánky, a také večer, kdy se tu scházejí studenti z blízkého
Ca’Foscari, který je snes součástí univerzity. Okolní ulice skrývají několik architektonických
klenotů. K nejpozoruhodnějším patří Ca’Rezzonico a Scuola Grande dei Carmini s výzdobou od
Giambattisty Tiepola.
Scuola Grande di Santa Maria dei Carmini byla sídlem karmelitánů. Ve 40. letech 18. století
dostal Gianbattista Tiepolo zakázku na výzdobu stropu sálu v horním patře. Devět nástropních
maleb karmelitány tak uchvátilo, že ho okamžitě jmenovali čestným členem řádu. Karmelitáni vyznamenali sv. Šimona Stocka proto, že obnovil řád v Evropě
poté, co jeho členy ve 13. století vyhnali ze Svaté země.
Ponte dei Pugni se v minulosti stal svědkem pěstních soubojů znepřátelených skupin. V roce 1705
byly pro přílišnou surovost zakázány. Také se tento most pozná podle páru šlépějí otisknutých
v bílém kameni, které označovaly výchozí pozice pro souboje. Mosty dříve neměly zábradlí a
soupeřící padali rovnou do vody.
V paláci Ca´Rezzonico nalezlo útočiště Muzeum Benátek 18. století. Návštěvníci obdivují
místnosti s dobovým zařízením, početnými freskami a obrazy, původem z ostatním městských paláců
či muzeí. Stavbu paláce zahájil Baldassare Longhena v roce 1667, ale finanční prostředky rodiny
Bonů, která si ji objednala, se vyčerpaly po dokončení prvního patra. V roce 1712, dlouho po
Longhenově smrti, neúplný palác zakoupili Rezzonnicové z Janova, rodina bývalých kupců, z nich
se stali bankéři. Velkou část jmění utratili za dobudování a výzdobu sídla. V roce 1758 už v něm
mohli uspořádat první z velkých banketů a slavnostních večírků, jimiž se později proslavili.
V roce 1888 palác získal básník Robert Browning a jeho syn Pen.
Před mostem Ponte dell’Accademia vpravo je v bývalé Scuole della Charritá s barokním
průčelím od Giorgia Massariho je umístěna nejvýznamnější sbírka benátských obrazů na světě -
Galleria dell’Accademia. Galleria dell’Accademia je nejslavnější benátskou galerií. Původně tu
stál kostel Santa Maria della Caritá a Scuola Grande della Caritá z 15. století, které roku 1560
přestavěli podle plánů A. Palladia. Od roku 1750 byla v objektech akademie a roku 1807 budovy
přestavěli. Pro návštěvníky je přístupno 24 sálů s díly Belliniho, Mantegny, Giorgione, Veronese,
Tiziana, Tintoretta. Sbírka obrazů poskytuje návštěvníkům úplný přehled o benátské škole od
středověkého byzantského období přes renesanci až po barok a dále. Základ kolekce tvoří Accademia
di Belle Arti, založená v roce 1750 malířem Giovannim Battistou Piazzettou. V roce 1807 Napoleon
přestěhoval Akademii do nynějších prostor a sbírka se rozrostla o umělecká díla z kostelů a
klášterů.
Sbírka Peggy Guggenheimové sídlí v přízemním paláci
a opatruje velkolepou sbírku moderního umění. Jsou zde díla moderních umělců - Picassa, Chagalla,
Matisse, Kleea, Kokoschky a dalších. Palazzo Venier dei Leoni z 18. století dostal nakonec místo
čtyř poschodí pouze přízemí. Z toho vznikla jeho přezdívka Palazzo Nonfimto (Nedokončený palác).
V roce 1949 jej pro sebe zakoupila americká milionářka Peggy Guggenheimová (1898 - 1979),
sběratelka, obchodnice a mecenáška umění. Tato prozíravá a odvážná žena pomáhala a podporovala
mnoho progresivních abstraktních a surrealistických umělců. Spadá k nim i Max Ernst, její druhý
manžel. Sbírka čítá dvě stě maleb a soch zastupujících téměř všechna moderní umělecká hnutí 20.
století.
Kostel Santa Maria della Salute je monumentální barokní kostel, který podepírá přes milión
dřevěných pilotů. Velkolepý barokní kostel Santa Maria della Salute u ústí Velkého kanálu
můžeme zařadit k nejimpozantnějším architektonickým památkám v Benátkách. Henry James ho přirovnal
k „jakési společensky významné dámě na prahu svého salonu". Kostel byl založen na paměť konce moru
v roce 1630, a proto se také jmenuje Salute (zdraví a spása). Každoročně v listopadu věřící
zapalují svíce a přicházejí do kostela po pontonovém mostě klenoucím se přes ústí Velkého kanálu,
aby si připomněli konec černé smrti. Nejkrásnější obrazy se nacházejí v sakristii nalevo od
oltáře. Jedná se o Tizianův raný oltářní obraz Trůnící sv. Marek se sv. Kosmou, sv. Damiánem,
sv. Rochem a sv. Šebestiánem a jeho dramatické nástropní malby Ábel a Kain, Obětování Abrahama
a Izáka a David a Goliáš. Svatba v Káni Galilejské na zdi naproti vchodu je slavným dílem Jacopa
Tintoretta.
Ostrov S. Giorgio Maggiore
Kostel s klášterem vybudovaným v letech 1559 – 1580 patří k nejvelkolepějším architektonickým výtvorům Andrey Palladia. Průčelí a prostorný, světlý interiér dokonalých proporcí jsou typicky palladiovské, protože vycházejí z antického stylu starověkého Říma. Uvnitř jsou Tintorettova díla - Poslední večeře a Sbírání many. V přilehlém klášteře jsou další obrazy od Tintoretta a Carpaccia. Krásný rozhled je z kampanily z roku 1791, vysoké 60 metrů.
Oblast na západ od náměstí sv. Marka
Campo Santo Stefano je známé také jako Campo Francesco Morosini podle dóžete ze 17. století, který zde kdysi bydlel. Patří k nejrozlehlejším ve městě. Býčí zápasy se tu pořádaly až do roku 1802, kdy se zřítila tribuna a pod ní zahynulo několik diváků. Konaly se zde také plesy a karnevalové slavnosti. Uprostřed náměstí stojí socha Nicola Tommasea (1802 – 1874), dalmatského učence a vedoucí postavy protirakouského povstání v roce 1848. V jižní části náměstí stojí strohý Palazzo Pisani, v němž se od konce 19. století nachází hudební konzervatoř. Dům č. 2945, Palazzo Loredan na protější straně náměstí, je sídlem Benátského institutu pro vědu, literaturu a umění. Na jih od divadla La Fenice stojí kostel Santa Maria del Giglio, impozantní barokní stavba ze 17. století. Honosné barokní průčelí oslavuje jejich námořní a diplomatické úspěchy. V interiéru kostela najdeme několik obrazů od Tintoretta a Rubense. Slavné italské divadlo Teatro la Fenice se považuje za druhou nejslavnější scénu Itálie (hned po La Scale v Miláně). Postavili ho v letech 1790 - 1792 podle plánů A. Selvy. Jeho divadelní sál měl 1 500 míst. Roku 1836 však budova vyhořela. Benátčané divadlo podle starých plánů rychle zrekonstruovali a opět otevřeli. V roce 1996 nastal další požár, budova celá shořela a v roce 2002 se divadlo ještě opravovalo. V 19. století bylo jméno La Fenice spojováno s velkými italskými skladateli. Premiéru zde měly např. Rossiniho hry Tancredi v roce 1813, Semiramis v roce 1823 a Verdiho La Traviata v roce 1853.
Piazzetta di San Marco
Pro návštěvníky, začínající procházku městem od přístaviště, je prvním setkáním s Benátkami náměstíčko zvané Piazzetta. Na severu ho ohraničuje náměstí sv. Marka, na jihu molo a na východě a západě dvě významné budovy - knihovna a Dóžecí palác.
