Benátky - historie

Benátky

Jádro Benátek vzniklo v roce 810 v laguně, do níž se v období stěhování národů utekli místní obyvatelé krajiny zvané Venetia. V roce 697 byl v Benátkách zvolen první dóže – Pauluccio Anagesto, který si vybral ostrov Heraclea za své vládní sídlo. V roce 810 získává Benátsko tzv. Cášskou smlouvou mezi Karlem Velikým a východořímským císařem Michaelem I. velkou nezávislost na Byzanci. Roku 827 bylo v Benátkách založeno biskupství. Benátky se postupně zbavily byzantského politického vlivu, bohatly z tranzitního obchodu s Orientem. V roce 829 přivážejí benátští kupci z Alexandrie do Benátek ostatky evangelisty Marka na Rialto. Venétský stát tak má svého světce, k němuž se bezpodmínečně hlásí. Nazývá se nyní Státem Sv. Marka. Od konce 10. století ovládaly Benátky Istrii a Dalmácii – a zejména po 4. křížové výpravě na začátku 13. století si Benátky získaly řadu osad v Egejské oblasti, zvláště na Peloponésu a na Krétě. Obchodní mise Benátek pronikaly hluboko do Orientu (Marco Polo koncem 13. století do Číny). Benátky vytvořily se svou velkolepou ústavou v 11. a 12. století první republiku západního světa. Velkou a Malou radou byla po bok zvoleného dóžete postavena kontrolní grémia. Tato aristokratická republika si svůj status dokázala uhájit až do dobytí Benátek Napoleonem v roce 1797. Ve 14. století posilovaly Benátky dále své pozice na ostrovech v Egejském a Jónském moři (Euboia, Korfu) i na dalmatském pobřeží (Durazzo), v roce 1380 porazily největší konkurenty - Janovany a v 15. století si postupně podrobily řadu severoitalských měst (Verona, Padova, Vicenze, Brescia, Bergamo, Cremona, Ravenna, Udine) a Friulsko. V té době byly Benátky nejmocnější přímořskou republikou ve Středomoří. Tato republika byla ovládána obchodní aristokracií, řídila ji Velká rada a Rada desíti v čele s dóžetem. Úpadek začal ve 2. polovině 15. století, s dobytím Konstantinopole Turky v roce 1453 a prohluboval se pak od 16. století s přesunem obchodních cest na Atlantský oceán. Tehdy byla ztracena severoitalské města i východní osady (Kypr v roce 1571, Kréta v roce 1669, Peloponés definitivně v roce 1715). V 18. století se moc Benátek omezovala jen na dalmatské pobřeží. V roce 1797 upadly pod nadvládu Habsburků, v letech 1805 až 1815 se staly součástí napoleonského satelitního státu, poté opět patřily Rakousku až do roku 1866, kdy se začlenily do Italského království.

Hlavní kulturní rozmach se v Benátkách projevil v raném středověku, ještě pod doznívajícím byzantským vlivem (10. - 11. století, chrám S. Marco) a poté ve 13. - 16. století, kdy se nejprve rozvíjela gotická architektura benátského typu a poté od poloviny 15. století proslulá benátská malířská škola, reprezentovaná jmény jako Bellini, Carpaccio, Giorgione, Tizian, Veronese, Tintoretto, Tiepolo.

Benátky a jejich laguna jsou ohroženy. Od r. 1884 se sice z pevniny vede vodovod, ale odpadní vody z průmyslových podniků v Mestre a v Porto Marghera nahlodávají piloty, na nichž je vše postaveno a exhalace ve vzduchu rozežírají zdivo budov. zatímco rychlost klesání města dříve dosahovala méně než 200 mm za 100 let, zrychlilo se klesání od poloviny 30. let 20. století do dneška na 400 – 600 mm za sto let. Čerpání pravěkých podzemních vod z artézských studní pro vodní zásobování v prostoru Porto Marghera vedlo od roku 1930 k neustálému poklesu dna laguny, který se podařilo zastavit teprve v roce 1970 díky výstavbě dálkového vodovodu.

Více informací o Benátkách...

Více informací o politickém systému Benátek...