Benátky - prohlídka města

Kolem Canal Grande - Velkého kanálu

Benátky

Canal Grande - Velký kanál, kterému obyvatelé Benátek říkají Canalazzo, sleduje koryto řeky. Již od prvních dnů republiky sloužil jako hlavní dopravní tepna Benátek a využívaly jej velké galéry nebo obchodní lodě plující k Rialtu. Je hlavní dopravní tepnou Benátek, proto ho lemují nejvýstavnější paláce. Paláce byly budovány po pět set let a patří k nejkrásnějším ukázkám architektury Benátek z dob republiky. Z historického hlediska představují jakýsi seznam benátské aristokracie a téměř každý palazzo nese jméno staré významné rodiny, žijící v Benátkách. Kanál je dlouhý 3,5 km, široký 30 - 70 metrů a hluboký 5 metrů. Začali ho budovat už ve 12. století a dnešní podobu získal v 18. století. Přes kanál se klenou tři mosty: Scalzi, Rialto a Accademia. Gondoly, které jsou nejstarším typem člunů v Benátkách, byly odjakživa určeny především k dopravě osob a stále patří k nejznámějším symbolům města na laguně. V 16. století brázdilo hladinu benátských kanálů na 10 000 těchto plavidel, dnes jich zbývá už jen kolem 500. Podle zákona z roku 1562 musely být všechny gondoly natřeny na černo, aby je bohaté rodiny zbytečně nepřetěžovaly okázalou výzdobou. Všechny gondoly mají stejné rozměry: délku 10,5 metru a šířku 1,4 metru, pravá strana je však z důvodu rovnováhy vždy o 24 cm kratší než levá. Na stavbu 700 kg těžké gondoly se používá osmi různých druhů dřeva.

Za zastávkou San Marco Vallaressa se rozkládají Giardinetti Reali, královské zahrady. Nechal je vytvořit Napoleon, aby měl lepší výhled z Procuratie Nuove.

U zastávky San Marco Vallaressa stojí Harry´s Bar, který si oblíbili kromě Hemingwaye i další spisovatelé. Byl to první podnik této sítě na světě.

Benátky

Kostel Santa Maria delle Salute stojí na pravé straně. Monumentální barokní kostel podpírá přes milión dřevěných pilotů. Byl vybudován na památku konce morové epidemie v roce 1630, která přinesla na 40 000 obětí. Kostel Panny Marie představuje Marii jako Vládkyni moře: socha Immaculaty na špici kopule drží velitelskou hůl benátského velkoadmirála. Svým vnějším schodištěm a dvěma kopulemi kostel dosahuje nejen překvapivého prostorového účinku, ale přispívá i k celkovému panoramatu města.

Na protější straně, za zastávkou Santa Maria dei Giglio, stojí Palazzo Gritti Pisani, ve kterém v roce 1851 bydlel Ruskin. Dnes je známější jako luxusní 5* hotel Gritti Palace.

Palazzo Vernier dei Leoni z roku 1749 si vybrala Peggy Guggenheimová pro svou sbírku moderního umění v Benátkách v roce 1951.

Proti stojí Ca´Grande, obrovský renesanční palác, který navrhl v roce 1545 Sansovino pro Giacoma Cornara, synovce kyperské královny. Tato rodina patřila k nejmovitějším v Benátkách a při výzdobě paláce nešetřila penězi. Nyní je palác sídlem prefektury.

Dřevěný most dell´Accademia v roce 1932 dočasně nahradil železný most z 19. století. Pro velký zájem veřejnosti byl zachován.

Benátky

Hned za ním na pravé straně stojí Palazzo Contarini del Zaffo, velkolepý renesanční palác z konce 1. desetiletí 15. století. Byl vybudován pro jednu z větví všudypřítomné rodiny Contariniů.

Hned za mostem na levé straně stojí Palazzo Franchetti Cavalli, který patřil arcivévodovi Fridrichu Rakouskému, který zde zemřel v roce 1836. Palác je krásným příkladem pozdně gotického stavitelství.

Vedle, na stejné straně a za odbočkou kanálu, stojí Palazzo Barbero, který tvoří dvě budovy. Jednu koupila v roce 1885 rodina Curtisů. Malovali zde Monet a Whistler a Henry James tu napsal Listiny Aspernovy.

Před mostem stojí Accademia, jejíž galerie se nacházejí v bývalém kostele, klášteře a Scuole della Caritá. Vlastní nejvýznamnější sbírku benátských maleb na světě.

A dále vedle stojí Ca´Rezzonico, v němž se dnes nachází Muzeum Benátek 18. století. V roce 1888 se stal domovem básníka Browninga a jeho syna Pena. Palác byl postaven v roce 1660 nejvýznamnějším benátským stavitelem Baldassaem Longhenou, ale zcela dokončen byl až po sto letech Giorgiem Massarim pro šlechtickou rodinu Rezzonicových. Slavným členem této rodiny, která si roce 1687 koupila šlechtický titul, byl papež Kliment XIII.

Vedle stojí Palazzo Grassi ze 30. let 18. století. Palác koupil v roce 1984 koncern Fiat a interiér upravil pro umělecké výstavy.

Na konci La Volta, ohybu kanálu, před další odbočkou kanálu na pravé straně, stojí Palazzo Balbi, sídlo krajské správy. Byl vybudován pro Nicola Balbiho, který prý zemřel na nachlazení při prohlídce stavby. V roce 1807 odtud sledoval Napoleon závod, uspořádaný na jeho počest. Od roku 1973 v paláci sídlí Ústřední správa Benátska.

Benátky

Hned za odbočkou kanálu, na stejné straně, stojí Ca´Foscari z roku 1437. Byl vybudovaný pro dóžete Francesca Foscariho. Dnes je součástí Benátské univerzity.

Hned vedle stojí Palazzo Giustinian, ve kterém bydlel v letech. 1858 – 1859 Wagner, když skládal druhé dějství Tristana a Isoldy.

Kousek dál stojí Palazzo Mocenigo, tvořený v podstatě čtyřmi vzájemně propojenými paláci. Má na průčelí pamětní desku básníka G. G. Byrona, který zde pobýval v roce 1818.

Dále stojí Palazzo Farsetti a Palazzo Loredan, v nichž se nachází městská rada. Byly postaveny na konci 12. století a spojeny v roce 1868.

O kousek dále stojí původní Casetta Dandolo, rodný dům dóžete Enrika Dandola (vládl v letech 1192 – 1205). Ze slavné rodiny Dandolů pocházela čtyři dóžata, 12 prokurátorů čtvrti San Marco, patriarcha Grada a srbská královna. První z dóžat, Enrico, byť starý a slepý, vedl křižáky při dobývání Konstantinopole v roce 1204. Za dalšího významného dóžete se považuje humanista a historik Andrea Dandolo (zemřel roku 1354).

Kousek dále na levé straně stojí Palazzo Manin-Dolfin z let 1538 – 1540. Ludovico Manin, poslední benátský dóže, který zemřel roku 1797, si dal interiér úplně předělat. Dnes v budově sídlí Banco d´Italia.

Benátky

Most Ponte Rialto je nejvýznamnější památkou Velkého kanálu těsně před jeho zlomem k severozápadu. Je to historický most, jehož dějiny jdou do roku 1181, kdy tu postavili první pontonový most. Ten ve 13. století nahradili dřevěným. Až v letech 1588 - 1592 postavili dnešní most, který se stal součástí hlavní městské ulice.

Benátky

Ca’d’Oro tzv. Zlatý dům, jeden z nejkrásnějších paláců Benátek. Postavili v letech 1421 - 1440. Dnes je v něm galerie s obrazy od Tiziana, Tintorettta, van Dycka. V roce 1420 dal bohatý šlechtic Marino Contarini postavit palác, o němž byl přesvědčen, že bude nejhonosnějším ve městě. Výzdobu svěřil do rukou skupině benátských a lombardských řemeslníků. Průčelí nechal zkrášlit ultramarínem, plátkovým zlatem a rumělkovou červení.

Na protější straně kanálu stojí obrovský barokní Ca´Corner della Regina, který nese jméno Kateřiny Cornarové, kyperské královny, která se zde narodila v roce 1454. Rodina Cornerů, starobylého benátského patricijského původu, se stala díky svým plantážím cukrové třtiny na Kypru tak bohatou a mocnou, že se v roce 1472 král ostrova Jakub II. oženil s 18letou Kateřinou Cornerovou. O osm měsíců později byl král otráven. Kateřina Cornerová království darovala Republice benátské a za to směla ve svém paláci na Velkém kanálu vést až do smrti v roce 1510 život přiměřený svému stavu. Tak Benátky získaly Kypr.

Nedaleko stojí Ca´Foscarini, jedna z nejdůležitějších staveb benátské pozdní gotiky z 15. století, která patřila nejprve rodině Foscariů. Francesco Foscari, který nechal palác postavit, rozšířil Terra Ferma (pevninu) Benátské republiky na západě, nicméně zanedbal politiku na východě a následkem toho musel roku 1454 podepsat tureckému sultánovi prohlášení o vzdání se nadvlády nad východním Středomořím. V roce své smrti (1457) byl Francesco Foscari svržen opoziční rodinou Loredanů a jeho syn Jacopo byl poslán do vyhnanství. V roce 1520 se palác stal sídlem vévody z Mantovy. V roce 1574 sloužil tento palác po sedm dní jako obydlí francouzskému králi Jindřichu III.

Před odbočkou kanálu doleva je na levé straně Palác Vendramin-Calergi - jeden z historicky nejvýznamnějších paláců. Raně renesanční stavbu z roku 1509 upravili v 17. století a do dějin vstoupila roku 1883, kdy tu zemřel Richard Wagner.

Na protější straně kanálu stojí Palazzo Giovanelli, zrestaurovaný gotický palác, který získala rodina Giovanelliů v roce 1755. Tuto šlechtickou rodinu, přestože nepocházela z Benátek, přijali do Velké rady v roce 1668 za poplatek 100 000 dukátů.

Na levé straně kanálu stojí Kostel San Marcuola. V interiéru jsou malby od Tiziana a Tintoretta.

Za kostelem San Geremia stojí Palazzo Labia. Labiové byli zámožná kupecká rodina z Katalánska, která si aristokratické postavení v Benátkách koupila v roce 1646. Ke konci století dali vybudovat důstojný palác na břehu širokého Canal di Cannaregio blízko ústí do Velkého kanálu. V letech 1745 – 1750 vyzdobil taneční sál freskami G. Tiepolo. Znázorňují výjevy ze života Kleopatry, ovšem z prostředí Benátek. Královna má na sobě roucho šlechtičny ze 16. století. Jak se měnili majitelé, palác postupně ztrácel na vznešenosti a sloužil jednou jako náboženská nadace, jindy jako škola či noclehárna.

Na protější straně kanálu stojí Palazzo Gritti ze 16. století. Grittiové byli zámožná rodina, z níž vzešel jeden z nejinteligentnějších dóžat, Andrea Gritti (vládl v letech 1523 – 1538).

Na levé straně od mostu stojí kostel Santa Maria di Nazareth, dodnes známý jako Scalzi, po svých zakladatelích, bosých karmelitánech, kteří přišli do Benátek v 70. letech 17. století a dali si vystavět kostel na nábřeží Velkého kanálu. Rozlehlý barokní interiér, který navrhl Baldassare Longhena, je pokladnicí barevného mramoru, pozlacených dřevěných předmětů a plastik. Významné jsou malby od Tiepoly: Oslava sv. Terezie a Kristova modlitba v zahradě Getsemanské.

Prohlídka Benátek 1. část...

Prohlídka Benátek 2. část...