Benátky - prohlídka oblasti San Marco
Knihovna Libreria Sansoviniana je dílem předního renesančního umělce Itálie Jacopa Sansovina. Je v ní umístěna Biblioteca Nazionale Marciana, která je přístupná veřejnosti. Kromě unikátních knih jsou zde díla Veronesa a Tintoretta. Sama knihovna sv. Marka se svými 750 000 svazky je dnes umístěna v bývalé mincovně, je však spojena s výstavními sály Librerie Sansoviniana.
Mezi knihovnou a Dóžecím palácem, na okraji mola, stojí dva vysoké žulové sloupy. Vlastně to byly sloupy tři, které dóže Michieli přivezl roku 1125 z Tyru v dnešním Libanonu. Jenže při vykládání jeden ze sloupů spadl do moře a zmizel v hlubinách laguny. Až do poloviny 18. století se mezi nimi konaly popravy zločinců. Ani v moderní době pověrčiví Benátčané mezi sloupy neprocházejí. Jeden z nich ukončuje socha sv. Theodora, patrona Benátek před rokem 828, kdy byly do města propašovány ostatky sv. Marka z Alexandrie, druhý zdobí symbol města – bronzový lev sv. Marka. Tyto sloupy označovaly hlavní vstup do Benátek v době, kdy bylo město přístupné pouze z moře.
Dóžecí palác (Palazzo Ducale) se skládá z několika částí, které jsou možné prohlédnout: Dóžecího paláce, Musea Correr, Archeologického muzea, Bibliotecy. Dóžecí palác stojí na protější straně Piazzety. Sídlil v něm dóže - volená hlava státu. Dóžecí palác byl vybudován jako opevněný hrad v 9. století, ale spolu s dalšími budovami jej zpustošilo několik požárů. Stávající Dóžecí palác byl postaven ve 14. - 15. století na místě menší správní budovy benátských vládců, vzpomínané k roku 814. Nejstarší dochovanou částí Dóžecího paláce je dnes trakt obrácený k molu, který pochází z let 1309 - 1340, je zde i skvost benátské gotiky - okno s balkónem z roku 1404. V letech 1424 - 1438 postavili západní křídlo Dóžecího paláce obrácené do náměstí. V následujících stoletích, hlavně v 16. století se věnovali vybavení interiérů. Jižní průčelí Dóžecího paláce patří s oběma níže položenými gotickými okny k nejstarší části vnějšku paláce. Krásné jsou hlavice, představující Neřest a Ctnost ze 14. – 15. století. Velké balkónové okno je z roku 1404. Postava na ním, představující Venezii jako Spravedlnost, byla připojena v roce 1579. Západní průčelí Dóžecího paláce je z větší části prací 15. století. Mezi 9. a 10. sloupem lodžie byly za starých časů vynášeny rozsudky smrti. Do nádvoří Dóžecího paláce se vstupuje gotickou bránou Porta della Carta z let 1438 – 1442. Vznikla jako spojovací článek mezi Dóžecím palácem a bazilikou San Marco. Vedle Ca´d´Oro je to nejdokonalejší dílo benátské gotiky. Bránu lemují ornamenty a alegorické postavy, nad ní klečí dóže Francesco Foscari před lvem sv. Marka. Před branou, na rohu kostela San Marco, byly z pahýlu sloupu k tomu určeného vyhlašovány zákony Republiky.
Piazza San Marco - náměstí sv. Marka
Čtvrť San Marco, sídlo politických a právních institucí, se všeobecně považuje za srdce Benátek již od prvních dnů republiky. Výkladní skříní La Serenissimy bylo náměstí Sv. Marka, pojaté jako výhled z Dóžecího paláce a baziliky. Náměstí San Marco, o němž se Napoleon vyjádřil jako o nejelegantnějším přijímacím pokoji v Evropě, si jako jediné zasloužilo název piazza – ostatní byla pouhými campi neboli poli. V San Marcu se nachází většina luxusních hotelů, restaurací a obchodů. Je zde také několik impozantních kostelů, tři divadla, včetně slavného La Fenice, a mnoho krásných palazzi. Náměstí San Marco je centrem života Benátek. Náměstí je dlouhé 175 metrů a široké 56,6 - 82 metrů. Ze tří stran ho obklopují reprezentační budovy bývalé Benátské republiky, čtvrtou stranu tvoří kostel San Marco. Kdysi bývalo náměstí zaplněno ovocnými stromy a procházel jím kanál. Při dokončování baziliky a stavbě Dóžecího paláce začaly také úpravy náměstí. Nejprve přibyla kampanila, s jejíž výstavbou se začalo v roce 912. Následovaly Staré prokurace v roce 1204. Ovocné stromy zmizely, kanál byl zasypán, náměstí San Marco bylo v roce 1267 vydlážděno. V roce 1583 vznikly Nové prokurace, roku 1735 bylo náměstí pokryto mramorovými deskami. Se stavbou Napoleonova křídla dostalo konečnou, dnešní podobu.
Dominantou náměstí San Marco je kampanila - zvonice, vysoká 98,5 metru. Původní zvonice z 10. století byla dokončená v roce 1173. V 15. století dostala hrotitou helmici. Ta se zřítila v roce 1902, v letech 1905 - 1912 byla postavena znovu. Právě tady předvedl v roce 1609 Galileo Galilei svůj dalekohled dóžeti Leonardu Donovi. U paty kampanily je budova zvaná Loggetta postavená v letech 1536 - 1540 Jacopem Sansovinem. Je to malá mramorová síň, zřízená nejdříve pro členy Velké Rady, aby se tam mohli shromažďovat, chráněni před deštěm, a poté se společně ubírat na zasedání. Ale už v roce 1569 byla tato elegantní stavba degradována na strážnici palácové gardy.
Ostatní budovy na náměstí San Marco vznikly jako paláce benátských prokurátorů - úředníků, odtud pochází i jejich názvy Procuratie. Úřad prokurátora existoval už v 10. století. Byl to po dóžeti druhý nejvýše postavený muž ve státě, který se nemusel nikomu zodpovídat, dokonce ani Velké Radě. Prokurátor byl správcem majetku sv. Marka, onoho jmění, jež proudilo do truhlic kostela sv. Marka z veřejných i soukromých darů, dědictví a běžných příjmů. S tímto obrovským jměním stát financoval své državy, stavbu kostela sv. Marka a stejně tak veškerá charitativní zařízení, nemocnice, podporu v nouzi, příbytky pro bezdomovce, starobince a sirotčince.
Vedle věže jsou tzv. Procuratie Nuove, postavené v leetech 1583 - 1640. Z historie víme, že tu býval i císař Napoleon I. Mezi budovami Procuratie Nuove a Procuratie Vecchie je křídlo, které postavili v letech 1802 - 1810 na příkaz císaře Napoleona I. Proto se jmenuje Ala Napoleonica (Napoleonovo křídlo). Dnes je tu muzeum s velkou sbírkou keramiky a obrazů. Dalším významným objektem jsou Procuratie Vecchie nebo Staré prokuratury. Postavili je v letech 1480 - 1517 a jsou příkladem raně renesančních staveb Benátek. Jejich průčelí je 150 metrů dlouhé a je odlehčeno arkádami – 50 v přízemí, po stu v obou horních patrech. Na náměstí si všimněte kavárny Caffé Florian, která je nejstarší kavárnou v Benátkách. Byla otevřena v roce 1720. Stala se místem schůzek slavných osobností vědy a kultury. Sedával tu J. W. Goethe, Thomas Mann, Ernest Hemingway, Mark Twain, G. G. Byron aj.
Turisticky nejpřitažlivější objekt na náměstí San Marco je kostel
sv. Marka. Postavili ho v letech 1063 - 1073 a později byl mnohokrát upravován. Zpočátku byl jen
kaplí při Dóžecím paláci, ale jeho pozdější význam byl dán převezením ostatků sv. Marka z
Alexandrie do Benátek v roce 829 a jejich uložením v kapli sv. Marka. Bazilika je plná uloupených
pokladů z dobyvačných tažení, představuje také ojedinělou směs východních a západních vlivů.
Právě tady se po zvolení představil městu dóže, zde byly přijímány hlavy států, papežové, princové
a vyslanci a sem se přicházeli modlit mořeplavci, než se vydali na daleké plavby. Na bohatém
vybavení státního chrámu se podle zákona musely podílet celé Benátky: v roce 1075 vydal dóže
Domenico Silvio zákon, ukládající každé domů se navracející lodi povinnost přivézt s sebou nějakou
cennost pro ozdobu domu sv. Marka. A tak se dnes bazilika honosí 2 463 sloupy ze vzácného mramoru,
porfyru, alabastru, jaspisu – materiálu přiváženého z Orientu a Malé Asie.
Kostel má půdorys v podobě řeckého kříže, o délce 76 metrů a šířce 62 metry, a jeho pět nestejně
vysokých kupolí mu dodává byzantsko-orientální ráz, propojovaný románsko-gotickými elementy
toskánsko-benátského typu. Fasáda má uprostřed terasu, na níž se nachází skupina čtyř pozlacených
bronzových koní antického původu, přivezených do Benátek z Konstantinopole začátkem 13. století.
Některé mozaiky jsou skutečně velmi staré, mnohé pocházejí až ze 17. - 19. století.
Hlavní portál je vybaven bronzovými dveřmi, původem z Konstantinopole. Nad hlavním
portálem je mozaika Poslední soud z roku 1836. Až do roku 1503 byla strana jižního průčelí pojata
jako k laguně obrácené reprezentativní průčelí: Velká brána vedla do předsíně a do baptisteria.
V roce 1503 byla tato strana uzavřena.
Světoznámá je také skupina Tetrarchů na rohu proti Dóžecímu
paláci. Byla vytesána z porfyru, pravděpodobně ve 4. století v Sýrii a představuje tetrarchy,
čtyři vládce: Diokleciána, Maxmiliána, Konstantia a Valeria, kteří v roce 285 společně vládli
Římské říši jako augustové.
Do chrámu se vstupuje prostorným atriem s byzantskými sloupy z 11. století a s mozaikovou výzdobou
ze 13. století. Mozaiky dekorující kopule, klenby a lunety v atriu patří k nejskvostnějším v
bazilice. Zachycují výjevy ze Starého zákona, počínaje kopulí Genesis na jižním konci a konče
příběhy Josefa a Mojžíše v kopulích na severním konci.
Interiér je členěn do tří lodí v obou směrech řeckého kříže. Nad mohutnými pilíři se tyčí vysoká
kopule pokrytá mozaikami. Plocha mozaik kostela je 4 000 m2 a představuje největší známou
historickou plochu mozaik na světě. Mozaiky pocházejí z 11. - 14. století.
Ikonostas, přepážka oddělující hlavní loď od kněžiště,
z let 1394 - 1404 od Jacobella Pierpaola Delle Masegne nese gotické sochy Panny Marie a apoštolů
a bronzový kříž od Jacopa di Marco Bennato. Pod presbytářem je hrob
apoštola sv. Marka - patrona města.
Nejcennějším klenotem baziliky sv. Marka je Pala d´Oro. Tento oltářní obraz se nachází za hlavním
oltářem a skládá se z 250 emailových maleb na zlaté fólii v pozlaceném rámu. Obraz byl objednán v
Byzanci v roce 976 a v průběhu staletí postupně přikrášlován. Dnes je 3,45 metru dlouhý a 1,4
metru vysoký. Ještě před Napoleonovým pleněním sestával z 1300 perel, 400 granátů, 90 ametystů,
300 safírů, 300 smaragdů, 100 rubínů, 4 topasů a z množství zlata a stříbra. Nejstaršími částmi
jsou kruhové terčíky ze zlata a emailu na liště rámu (kolem roku 976). Benátskou prací jsou
emailové destičky s epizodami ze života sv. Marka a scénami z Nového zákona (rok 1105). Byzantští
mistři vytvořili šest velkých obrazů z Ježíšova života (rok 1209). Stejně tak benátskou prací jsou
střední desky s postavou trůnícího Krista, medailony s evangelisty, 12 apoštolů a rám
(13. století).
